Chráněná krajinná oblast Blaník se v roce 2014 stala součástí národního geoparku Kraj blanických rytířů. CHKO se rozkládá v území českého moldanubika, a to jeho české větve, která je na severu omezena kutnohorským krystalinikem a na západě se stýká se středočeským plutonem. Významným geologickým fenoménem je soustava zlomů Blanické brázdy. Tvoří tektonickou zónu mobilní od doby vzniku moldanubika prakticky až dodnes. Blanická brázda je v terénu patrná jako široká sníženina, kterou protéká řeka Blanice. Na zónu Blanické brázdy je také vázáno zrudnění, především polymetalické.

Křížovským lomem vás provedou informační tabule.
  Křížovským lomem vás provedou informační tabule.


Nejrozšířenější horninou oblasti jsou sillimanticko-biotitické pararuly. Ty budují především celé území východně od načeradeckého srázu, které patří k pararulám Českomoravské vrchoviny. Jsou značně rozšířeny také západně od hlavního zlomu Blanické brázdy. Masivní migmatity popovického komplexu s výraznými oky živce nacházíme severně v lese Hřiva. Severozápadě od Louňovic se objevují muskovit-biotitické pararuly, svorové ruly a svory, jihozápadně od Louňovic nalézáme biotitické ortoruly. V lomu na západním svahu Křížovské hůry můžeme spatřit dvojslídné žuly a žuloruly s turmalínem a granátem. V omezené míře se v chráněné krajinné oblasti objevují místa s intruzivními horninami, které geneticky patří ke středočeskému plutonu. Geologický významná je erlanová vložka v zařízlém údolí Brodce, ve které jsou vyvinuty pseudokrasové útvary (největší známá jeskyně zde dosahuje rozměrů nejméně 10x15 m).

Naučná stezka v bývalém zlatodolu Roudný   vás seznámí i s přírodní památkou.
  Naučná stezka v bývalém zlatodolu Roudný
  vás seznámí i s přírodní památkou.


Nejvýznamnější geologickou lokalitou je zlatodůl Roudný, ležící na jihozápadní hranici oblasti. Jde o jedno z nejstarších známých českých ložisek zlata. Roudenské ložisko, ležící v jednotvárné sérii moldanubika, tvořené převážně biotitickými migmatitickými pararulami se sillimanitem, je velmi nepravidelný a bohatě rozvětvený žilník s třemi hlavními poruchovými systémy. Přínos zlata hydrotermálními roztoky byl spjat zřejmě s dozvuky intruzivní činnosti, kterou vznikal nedaleký masiv blanické ortoruly a jeho výběžky. Teplé roztoky kolující po puklinách se vysrážely, přičemž vznikly křemenné žilky s hojným arsenopyritem, pyritem a zlatem. Na vrchu Roudný se dolovalo zlato od roku 1769 do roku 1804. Další průzkumné práce byly prováděny od roku 1893, zmodernizovaný důl byl otevřen v roce 1904. Výzkumy významného českého geologa F. Pošepného vedly na začátku tohoto století k intenzívnímu rozvoji těžby ložiska. Kov byl získáván kyanizací rozemleté rudniny. Nejvyšší těžba byla zaznamenána v roce 1913 (325 kg zlata), čímž zlatodůl zaujal vedoucí místo v rakousko-uherské monarchii. Celkem zde bylo od poloviny 18. století vytěženo 660,6 kt rudniny s průměrnou kovnatostí 10,5 g/t. Ložisko je prozkoumáno do hloubky 510 m. Dolování bylo ukončeno v roce 1930.