Na silurské a devonské vápence jsou vázány početné formy krasového reliéfu. V Českém krasu jsou na první pohled patrné některé jiné charakteristické krasové formy. Jsou to především kaňon Berounky a hluboká údolí charakteru krasových roklí (údolí Kačáku, Císařská rokle, Kodská rokle, údolí Bubovického potoka a Karlického i Radotínského potoka).

Kaňon řeky Berounky. Foto: Lucie Hrůzová

Vedle drobných škrapových polí a závrtů nechybí ani jeskyně a rozsáhlejší jeskynní systémy, kterých je celkem přes 700. Větších jeskyní je známo dodnes pouze několik, zato drobnějších dutin bylo objeveno přes 250. Nejznámější a nejvýznamnější je jeskynní systém Koněpruských jeskyní na Zlatém koni s celkovou délkou chodeb přes 2 km.

Koněpruské jeskyně. Foto: Josef Mottl

V oblasti Koněprus jsou další četné jeskyně na území dnešní národní přírodní památky Kotýz. K nejznámějším z nich patří jeskyně Ve vratech, Jelínkův most, Děravá jeskyně a Kozí díry.

Děravá jeskyně. Foto: Josef Mottl

Druhou oblastí intenzivnějšího zkrasovění je okolí Srbska, kde je vedle řady drobných dutin i známý jeskynní systém na Chlumu. K velkým jeskyním patří Barrandova jeskyně nad údolím Berounky a jeskyně Martina v národní přírodní rezervaci Koda. V jámovém lomu Čeřinka u Bubovic je nejhlubší známá jeskyně v Čechách – jeskyně Arnoldka (111 m pod povrchem). Ačkoliv její dno leží 71 m pod úrovní Bubovického potoka, vzdáleného necelých 140 m, nenese známky zaplavování.

Jeskyně Martina. Foto: Josef Mottl