Ochrana přírody - Český kras
Zonace
Zonace v Českém krasu byla navržena tak, aby jednotlivé zóny (zejména I. a III.) tvořily větší a v ideálním případě souvislé celky. II. zóna pak často tvoří jakési „rozšířené ochranné pásmo“ maloplošných zvláště chráněných území.
Maloplošná zvláště chráněná území
Nejcennější části Českého krasu jsou chráněny v rámci 21 maloplošných chráněných území. Z toho 2 v nejvyšší kategorii národní přírodní rezervace dále 4 národní přírodní památky 9 přírodních rezervací a 6 přírodních památek. Samostatná kategorie je bezzásahové území Doutnáč (starý dubohabrový les je zde ponechán samovolnému vývoji).
Památné stromy
Staré stromy, mohutné stromy. Lípy u kapliček a křížků, duby značící okraje lesů, hrušně v polích a u cest. Mezi mnoha stromy, které v krajině potkáváme, některé vynikají. Vynikají svojí mohutností kmene, neobvyklým druhem, svým umístěním v krajině – že jsou třeba z daleka viditelnou dominantou, nebo doplňkem místní architektury. A stromy, k nimž se váže konkrétní známá historická událost nebo pověst. Vybrané z nich jsou úředně vyhlášené jako “památný strom”, jiné podobné můžeme stále objevovat.
Péče o přírodu
O chráněné druhy a lokality pečujeme a finančně podporujeme specifická opatření vyhovující konkrétním předmětům ochrany. Nejvýznamnější je pastva smíšenými stády ovcí a koz, kosení a vyřezávání křovin. V lesích se daří postupně nahrazovat nepůvodní jehličnany za původní listnaté dřeviny.
Územní systém ekologické stability
Územní systém ekologické stability (dále ÚSES) je zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu.
Krajinný ráz a výstavba
Krajinný ráz je definován jako přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti. Tvoří jej tedy soubor přírodních podmínek a znaků společně se znaky a hodnotami vytvořenými činností člověka v krajině, které lidé vnímají a jejich prostřednictvím identifikují a vnímají určitý prostor.