NPP Lom ČSA - AOPK ČR

Linduška úhorní na větvi. — Linduška úhorní, foto: Vladimír Volf

Slavík modráček s žížalou. — Slavík modráček, foto: Vladimír Volf

Většina naší volné krajiny se vyznačuje nízkým stupněm rozmanitosti a vysokou mírou obhospodařování. Rozsáhlé intenzifikované monokulturní porosty jak lesních, tak zemědělských pozemků vytvářejí jednotvárnou přírodu s chudou skladbou běžně se vyskytujících druhů. Naopak míst, kde se může příroda v otevřené krajině přirozeně rozvíjet, je jen velice málo. Jedním z posledních takových velkých území jsou nerekultivované plochy v lomu ČSA. Po těžbě se tu vytvořilo velmi pestré prostředí, a to jak z hlediska morfologie, tak hydrologických poměrů či rozličné úživnosti. Tuto širokou škálu biotopů dosud nerekultivovaných výsypek obsadilo nevídané množství rostlin a živočichů. Jenom zvláště chráněných druhů a druhů z červených seznamů bylo na místech bez proběhlé klasické rekultivace doposud nalezeno již 269. Pro některé druhy ptáků, jako jsou linduška úhorní, bělořit šedý a mnohé další, jsou pak zdejší plochy zcela zásadním biotopem, který hostí významnou část (desítky procent) celé české populace.

Oblast, kde by mělo být vyhlášeno maloplošně zvláště chráněné území (MZCHÚ) v národní kategorii o rozloze cca 11 km², zabírá pouze část lomu ČSA. Její výběr byl velice pečlivý a zahrnoval mnoho faktorů, jako je například celkový přírodo-ochranářský potenciál, již proběhlé technické rekultivace či možnosti budoucího využití území. V tomto prostoru by měla proběhnout ekologická obnova, jejímž principem je ponechání území z velké části přirozeným procesům (tzv. samovolný vývoj). Aby samovolný vývoj skutečně fungoval bez nutnosti zásahů zvenčí, potřebuje relativně veliké plochy. Velikost budoucího chráněného území je proto navržena tak, aby byla schopna zajistit dostatečný prostor pro takový počet jedinců daných druhů živočichů i rostlin, který je nutný pro zajištění přežívání jejich populací v dlouhodobém horizontu.

Na místě se počítá i s vytvořením jezera. Z hlediska ochrany přírody se jako nejlepší varianta jeví přirozené napuštění jezera (hydrogeologický přítok a srážky) namísto náročné technické hydrické rekultivace se zpevněnými břehy a uměle udržovanou hladinou. To znamená, že zde dojde k přirozené akumulaci vod, která má za důsledek rozličnou morfologickou členitost hladiny jezera s přírodovědně cennými břehovými partiemi s litorálními porosty. Lom ČSA je pro tento způsob vzniku jezera ideálním místem, neboť ve skutečnosti se již v současnosti musí z těžební jámy odčerpávat velké množství podzemní vody. Územím v minulosti tekly ze svahů Krušných hor potoky, část z nich by se nyní mohla navrátit do svých původních koryt a ústit právě do plánovaného jezera.

Na vymezené ploše ovšem nebude probíhat jen samovolný vývoj, lokálně se může přistoupit i k cílenému managementu na podporu vybraných druhů a biotopů. Na vybraných místech se proto předpokládá například vytváření snosů kamení pro zvýšení hnízdních možností ptáků, lokální blokace sukcese (narušováním povrchu aj.), aktivní kosení nebo i pastva velkých býložravců, jako jsou koně apod.

Jak z výše uvedeného vyplývá, vytvoří se zde velice zajímavé prostředí i z pohledu široké veřejnosti. Proto se v rámci navrhovaného MZCHÚ počítá také s rozvojem ekoturismu a edukace probíhající na daném území i v jeho okolí (s výjimkou zásadních částí jádrové zóny). Na vhodných místech budoucího MZCHÚ by mělo dojít k zhotovení ptačích pozorovatelen, systému informačních tabulí pro návštěvníky a případně i k realizaci naučné stezky zaměřené na problematiku ekologické obnovy povrchových lomů uhlí a historii využití tohoto zajímavého území.