Novověk (16.–17. stol.)

Ke zcela radikální proměně v  obraze sídla a  celé krajiny na  Třeboňsku došlo v  období renesance, které lze nazvat obdobím panského podnikání, jehož hlavní význam tkvěl ve  velkorysém způsobu kultivace rozsáhlého území. Zakládání rybníků a  feudálních velkostatků vedlo k  zániku zemanských panství a  drobných zemědělských sídel. Mokřinatá krajina byla zhodnocena zakládáním důmyslných rybničních a  odvodňovacích soustav. Vrcholná éra rybníkářství spadá do  období 1. třetiny 16. století a  je spojena se  jmény vodohospodáře rožmberského rodu Josefa Štěpánka Netolického, Mikuláše Rutharta z  Malešova a  jeho nástupce, geniálního rybníkáře Jakuba Krčína z  Jelčan a  Sedlčan. Do tohoto období je kladen vznik velkého počtu samot, tzv. jednot, neboť poddaní dostávali za  zabranou půdu a  zrušené statky, které musely ustoupit vodním dílům, náhradní pozemky na  zbytkových plochách mezi rybníky a  kanály. Jde například o  osadu Odměny na  severním břehu rybníka Svět (dříve Nevděk). Nová zemědělská sídla vznikala zcela výjimečně, zakládána byla spíše sídla nezemědělská při hamrech a  pilách. Zcela ojedinělými stavebními prvky vázanými na  obhospodařování krajiny jsou pozůstatky souboru dřevěných roubených seníků na  tzv. Mokrých lukách mezi Třeboní a  rybníkem Rožmberk. Tyto rašelinné louky byly sice lehce koseny, ale seno nebylo možno potahy s  úzkými koly přemístit, tak bylo seno uskladněno v  seníkách a odvezeno až po  zamrznutí půdy.

Výčet sídel podle 1. písemné zmínky:
16. stol. – Mláka (1518), Frahelž (1549), Bor (cca 1580), Klikov (konec 16. stol.).
17. stol. – Hamr /u Chlumu u Třeboně/ (1614), Staňkov a  Vlkov (1654), Halámky (1686).
K velkému úbytku vesnických sídel došlo opět v  důsledku války, tentokrát třicetileté (1618–1648). Po jejímž skončení došlo nejprve k  obnově hospodářství a  válkou zničených vesnic. Zakládaly se hamry a  sklárny (např. Jiříkovo Údolí), pokračoval rozvoj a  další výstavba panských statků. Od konce 17. století se projevovala snaha o  výraznější uplatnění vnější formy staveb, které byly doposud prostých tvarů a  bez povrchové architektonizace.